Urbanistické a krajinné prostředí sídla a vesnice v rámci nominovaného statku Žatec a krajina žateckého chmele je tak zcela rozdílné, stejně tak je rozdílná i jejich tradiční stavební kultura. Přesto však vesnické i městské chmelařské stavby vykazují některé společné a specifické znaky. Typická je zejména jejich střešní krajina, ve které se uplatňují střechy s nízkými štíty a rozměrnými manipulačními otvory pro dopravu chmele do podkroví a střechy s řadami tvarově specifických provětrávacích vikýřů.

Struktura obchodu, v níž hráli významnou roli velcí obchodníci, schopní – na rozdíl od venkovských producentů – dopravit chmel prakticky do celého světa, by pak nebyla možná bez administrativního a skladového zázemí, které jim poskytovalo město Žatec.

Následné zpracování usušeného chmele v městském prostředí proto ovlivnilo vzhled a strukturu města v důsledku utváření čtvrtí a objektů, které byly provázány s na sebe navazujícími procesy zpracování chmele (sušení, síření, balení, certifikace, obchod i transport). Tyto v zásadě utilitární chmelařské stavby se ovšem v duchu dobových požadavků musely do města a jeho struktury začlenit tak, aby jej vizuálně nepoškodily. To se odrazilo zejména v podobě jejich uličních průčelí, která svým architektonickým ztvárněním ve většině případů imitují městské domy. To vše dohromady dává městu velmi specifickou atmosféru.